Vlašská 100, Praha 1
PDF1 - panel, PDF2 - katalog, PDF3 - článek
Transparentní prostor zimní zahrady, fyzicky i vizuálně propojený se zelení zahrady, poskytuje možnost celoročního využití jako čítárna, knihovna, prostor pro odpočinek a koníčky. Je zde průchod z vily na zahradu, k níž je též přístup přes původní zachované úzké schodiště od Kamila Roškota. Návrh je veden snahou o nenarušení detailů původního stavu – střecha s fabiony, rizalit schodiště s oválným oknem nový návrh respektuje.
Nosným prvkem je žárově pozinkovaná ocelová konstrukce. Zasklení je strukturální, izolačním čirým dvojsklem. Konstrukce je ztužena skleněnými laminovanými sloupky, mezi nimiž jsou instalovány skleněné police – systém funguje jako zavětrování. Způsob větrání, je na principu příčné ventilace - dveře vedou přes můstek do zeleně venku a na protilehlé straně je otevíratelné zasklení. Přechod mezi šikmou střechou a stěnou s policemi je zaoblený se zaobleným sklem jako zavětrování i odvod dešťové vody. V pohledech od ulice Malé Strany je stěna s částečně pískovaným sklem. Za systémem skleněných polic je ponechána mezera pro proudění vzduchu tak, aby se zabránilo rosení skel. Jednotlivé police jsou nasvětleny integrovanými světelnými pásy. Na stávající nosné konstrukci podlahy je nová statická skladba izolované podlahy s podlahovými topnými hady vytápění. Nášlapná vrstva je leštěná kamenná dlažba – světle šedá žula se ztracenou spárou.
Architektonický návrh „Přístavba takového transparentního objemu na terasu vily od Kamila Roškota v Praze pod Petřínem, tedy dobře zapadá do dávno pěstované tradice typologie vilové architektury v našem klimatickém prostředí. Kompozice původní architektury objektu se skleněnou přístavbou, transparentním saletelem, vyjadřuje lapidárně kontrast materiality budovy Kamila Roškota ušlechtilé hmotnosti původního objektu s „imaterialitou“ novotvaru subtilní zimní zahrady, navazující na asymetricky situovanou terasu v pohledech ze severozápadní strany. Žádaným kontrastem „materiality“ stávající stavby a „imateriality“ skleněného novotvaru, je stavba funkčně i objemově zhodnocena. V tomto pozitivním případě dochází i k vystupňování dialogu starého a nového i v souvislosti s tehdy vynuceným kompromisem barokizující střechy nad funkcionalisticky koncipovaným objektem.“ "
„Těsně před počátkem druhé světové války navrhl architekt Kamil Roškot vilu pro svého přítele – pana Poláka. Vila byla situovaná v exponované poloze na petřínském svahu nad petřínskou nemocnicí. I když má dům charakteristickou „roškotovskou“ hmotnost – kubickou skladbu s terasami a typickým drobným risalitem vstupu, nakonec se architekt odhodlal zvolit pro něho určitě obtížný kompromis a stavbu zakončil poněkud barokizující střechou. Stalo se tak díky nátlaku památkové správy z důvodu panoramatických pohledů na Prahu (stavební povolení 07/1939). "
Vila pod Petřínem nebyla doposud nikdy uveřejněna: o její existenci věděl přítel a kolega Kamila Roškota architekt František Marie Černý a proto byla zařazena do soupisu prací v katalogu výstavy v roce 1978. Nynější majitel, který jako příbuzný původního stavebníka vilu restituoval, se nyní rozhodl vilu doplnit přístavbou skleníku /zimní zahrady/ na západní straně pozemku. "
Nejméně od doby průmyslové revoluce se objevuje motiv proskleného prostoru – skleníku jako projev touhy propojení interiéru a exteriéru, resp. jako projev snahy o suplování exteriéru krytým transparentním prostorem uzpůsobeným pro klimatické podmínky středoevropského regionu.Šlo již v 19.století o výstavní pavilony, skleníky a posléze o zimní zahrady /“wintergarden“/u obytných staveb, vytvářejících transparentní, avšak krytý prostor, suplující pocit pobytu v exteriéru , manifestující zároveň „imaterialitu“ takto vzniklého prostředí. Zvláště velké pozornosti se tento motiv začal těšit v meziválečné době, zimní zahrada se pak objevovala v řadě vil třicátých let, nebo také nalezneme příklady apendixů prosklených ateliérových prostor.“